Agentura vs jeden člověk

Agentura má tým, procesy a fakturu, ve které je i účetní, kancelář a projektový manažer. Jeden člověk má omezenou kapacitu a jediný telefon, na kterém ale zvedá pokaždé.

Za co platíte v agentuře a za co u jednoho člověka

V agentuře platíte tým a režii. Na projektu se běžně vystřídá projektový manažer, designér, kodér a někdo na obsah. Každá hodina se násobí přirážkou na kancelář, licence a čas na interní schůzky. To není podvod, to je cena za kapacitu, která zvládne velké zadání i odchod jednoho člověka.

U jednoho dodavatele platíte jeho čas a jeho nástroje. Není tam vrstva, která zadání předává dál, takže z rozpočtu jde větší podíl do samotné práce. Hodinová sazba agentury se v Česku pohybuje mezi 1 200 a 2 500 korunami, u jednotlivce mezi 600 a 1 500. Rozdíl v celkové ceně bývá dvojnásobek.

Sám dělám jako jeden člověk se systémem. Nemám account managera, mám šablony postupů, playbooky podle oboru a automatizace, které dělají práci, kterou v agentuře dělá junior. Proto zvládnu dodat web do sedmi dnů od 19 990 a nemusím to řešit trojicí schůzek s někým, kdo do kódu nesáhne.

Komunikace: kolik lidí stojí mezi vámi a tím, kdo web opravdu dělá

Nejčastější stížnost na agentury není cena, ale tichá pošta. Řeknete něco na schůzce, projektový manažer to zapíše, designér si to vyloží po svém a výsledek se od zadání liší. Každé kolo oprav pak trvá týden, protože se musí protočit stejným řetězcem lidí zpátky až k tomu, kdo staví.

U jednoho dodavatele mluvíte přímo s tím, kdo to staví. Změna se řekne v jedné větě a je hotová týž den. Nevýhoda je, že když ten člověk onemocní nebo má tři projekty, čekáte. Tuhle nevýhodu se dá ošetřit jen jasnými termíny a tím, že se do práce nebere víc, než se dá stihnout.

Písemné shrnutí je věc, kterou doporučuju u obou variant. Po každém hovoru pošlete nebo si vyžádejte tři body: co se dohodlo, kdo to udělá a do kdy. Zní to samozřejmě, ale devadesát procent sporů mezi klientem a dodavatelem vzniká přesně tam, kde tohle chybí.

• Agentura: dva až čtyři lidé mezi vámi a výsledkem
• Jednotlivec: přímý kontakt, obvykle odpověď do několika hodin
• Agentura: pravidelné reporty, zápisy a formální schvalování
• Jednotlivec: méně papíru, o to důležitější písemné shrnutí po schůzce
• Agentura zvládne paralelně web, reklamu i tisk
• Jednotlivec řeší věci postupně, zato bez ztrát v předávání

Rychlost: kde se ztrácejí týdny

Práce na běžném prezentačním webu zabere padesát až osmdesát hodin. Čekání ale zabere víc. V agentuře se ztrácí čas na interním schvalování, ve frontě mezi odděleními a na kolech připomínek, kde každé kolo znamená nový slot v kalendáři. Tříměsíční termín tedy neznamená tři měsíce práce.

U jednoho člověka je fronta kratší, ale kapacita menší. Když mám rozjeté tři projekty, čtvrtý počká. Řeším to tím, že mám pevný počet zakázek v měsíci a termín dodání do sedmi dnů od kompletních podkladů. Nejdéle stejně trvá to, co dodává klient: ceny, fotky a schválení textů.

Rychlost má i druhou stranu. Rychle dodaný web se snadno stane rychle dodaným průšvihem, když se přeskočí příprava. Proto první den vždycky padne na strukturu a argumenty a teprve pak se staví. Kdo slibuje web za den bez jediné otázky na váš obor, prodává šablonu a měl by to říct rovnou.

Riziko na obou stranách a jak ho ošetřit smlouvou

Největší riziko u jednotlivce je jediný člověk. Nemoc, ztráta zájmu, přetížení. Největší riziko u agentury je odchod toho, kdo váš projekt znal, a fluktuace juniorů, kteří se na vašem webu učí. Obojí se řeší stejně: přístupy, dokumentace a jasně napsané, komu co patří.

Nejčastější past je doména vedená na dodavatele. Když se pak vztah pokazí, přijdete o e-maily i o web během jednoho dne a vyjednávací pozici nemáte žádnou. Trvá to pět minut zkontrolovat a ušetří to nepříjemné překvapení. To samé platí pro reklamní účet, který má patřit vaší firmě.

U sebe to řeším tak, že klient dostane všechny přístupy hned na začátku a faktura chodí z firmy, ne z osobního účtu. Záloha padesát procent, zbytek po předání. Když se rozejdeme, odchází klient s hotovým webem, doménou i kódem, a to je jediná férová varianta.

• Doména a hosting vždy na vaše jméno a váš účet
• Přístupy do administrace, analytiky a reklamních účtů písemně předané
• Zdrojové soubory a kód jsou vaše po doplacení, ať je dělal kdokoli
• Termín dodání a sankce za prodlení v jednom odstavci smlouvy
• Záloha maximálně 50 procent, doplatek po předání
• Splatnost faktur 14 dní, ne dvacet a víc
• Písemně popsané, co se stane, když dodavatel skončí

Cena za stejný web u tří typů dodavatelů

Vezměme stejné zadání: prezentační web o šesti stránkách, texty, formulář, měření a spuštění. Ceny se liší podle toho, kolik lidí se na projektu točí a kolik režie je nad nimi. Rozdíl mezi krajnostmi je běžně čtyřnásobek, přičemž výsledek na obrazovce se liší mnohem méně.

Vyšší cena u agentury není nafouknutá bezdůvodně. Platíte za to, že projekt nespadne, když někdo odejde, a že zvládne padesát podstránek, tři jazyky a napojení na sklad. U šestistránkového webu pro řemeslníka nebo kosmetický salon ale platíte kapacitu, kterou nikdy nevyužijete. Právě tady vzniká pocit, že web je předražený.

Doplňte si k tomu i cenu za změnu. V agentuře je drobná úprava tiketem s hodinovou sazbou a týdenní frontou. U jednoho dodavatele je to zpráva a hotovo do večera. Za rok se z toho stane rozdíl v desítkách hodin a hlavně v tom, jestli web vůbec držíte aktuální.

Verdikt: podle velikosti projektu, ne podle velikosti dodavatele

Verdikt je jednoduchý. Do rozsahu, který zvládne jeden schopný člověk za měsíc, je agentura zbytečná režie. Nad tím, kde se paralelně řeší vývoj, obsah, reklama i tisk a kde se rozhoduje v komisi, je jednotlivec riziko. Hranice leží někde kolem sta tisíc korun rozpočtu.

Nejlepší kombinaci vidím u firem, které si nechají web a měření u jednoho dodavatele a specializované věci si kupují zvlášť. Video od kameramana, fotky od fotografa, účetnictví od účetní. Nikdo neplatí režii za koordinaci, kterou zvládne majitel jedním telefonátem, a přitom má každou část od někoho, kdo ji umí.

Ať zvolíte cokoli, kupujte podle výsledků, ne podle velikosti loga. Chtějte ukázat tři konkrétní weby, čísla poptávek před a po, jméno člověka, který to bude dělat, a termín na papíře. Když dodavatel na tyhle čtyři věci nemá odpověď během jedné schůzky, velikost firmy na tom nic nezmění.

• Malá firma do deseti lidí, jeden obor, jeden trh: jeden člověk
• Web do dvaceti podstránek s běžnými funkcemi: jeden člověk
• Vícejazyčný projekt nebo e-shop s napojením na sklad: tým
• Firma s právním a nákupním oddělením a tendrem: agentura
• Potřeba paralelně řešit video, tisk, PR a reklamu: agentura
• Rychlé změny každý týden podle čísel: jeden člověk

Časté otázky

Co se stane, když jeden dodavatel skončí nebo onemocní?

Proto je důležité, aby všechno stálo na vašich účtech a byl předaný kód. Statický web běží dál i bez svého autora a nový člověk do něj vstoupí za pár hodin, pokud má dokumentaci. Riziko není v počtu lidí, ale v tom, jestli máte přístupy a zdrojové soubory u sebe.

Není levnější freelancer z inzerátu než studio?

V pořizovací ceně skoro vždy ano. Rozdíl se ukáže u termínu, u textů a u toho, co se děje po spuštění. Nejdražší varianta je nedokončený web za deset tisíc, který se musí stavět znovu. Ptejte se na tři dokončené projekty, které běží déle než rok, a na to, kdo je dnes spravuje.

Jak poznám, že si agentura účtuje zbytečnou režii?

Podle poměru schůzek k práci. Když jsou první tři týdny jen workshopy, prezentace a schvalování a nevidíte jediný funkční kus stránky, platíte proces. U malého projektu má být první verze na obrazovce do deseti dnů. Zeptejte se rovnou, kolik hodin z nabídky připadá na projektové řízení.