Hosting sdílený vs VPS

Většina firem řeší hosting až ve chvíli, kdy se web v úterý ráno nenačte. Rozdíl mezi sdíleným hostingem a VPS přitom není hlavně v ceně, ale v tom, kdo nese odpovědnost, když něco spadne.

Sdílený hosting: stovky webů na jednom stroji

Sdílený hosting je jeden fyzický server, na kterém běží stovky až tisíce webů. Procesor, paměť i disk se dělí a poskytovatel jen hlídá, aby jeden web nesebral všechno. Odtud plynou limity: počet souběžných procesů, strop paměti na skript, maximální počet dotazů do databáze za minutu. V ceníku je nenajdete, ale existují.

Praktický důsledek se jmenuje hlučný soused. Když jiný web na stejném stroji dostane návštěvu z televize nebo ho někdo začne skenovat, vaše stránka se v tu chvíli načítá tři sekundy místo osmi set milisekund. Nic jste neudělali, nic s tím nesvedete a podpora odpoví, že na jejich straně je vše v pořádku.

Strop je v praxi níž, než by člověk čekal. Běžný sdílený tarif zvládne bez problémů web do zhruba pěti tisíc návštěv měsíčně a dvacet až čtyřicet souběžných lidí. Nad tím roste doba odezvy a při špičce padají chyby serveru. U firemní prezentace se tam ale většina firem nikdy nedostane.

VPS: vlastní výkon a vlastní odpovědnost

VPS je virtuální server s vyhrazenou pamětí a přiděleným výkonem procesoru. Máte plný přístup, vybíráte si verzi jazyka, databázi, webserver i způsob cachování. Nikdo vám nesebere výkon a nikdo vás neomezí počtem procesů. Za pět set korun měsíčně dostanete stroj, který unese násobně víc než sdílený tarif.

Zaplatíte to prací. Na VPS musí někdo instalovat aktualizace, nastavit firewall, hlídat certifikáty, řešit zálohy a jejich obnovu, sledovat místo na disku a reagovat, když služba spadne. Realisticky jsou to dvě až pět hodin měsíčně a hlavně pohotovost. Server bez správy je horší varianta než nejlevnější sdílený tarif.

Proto existuje VPS se správou, kde údržbu dělá poskytovatel. Cena skočí na 1 500 až 4 000 Kč měsíčně podle toho, kolik toho na stroji běží. Pořád je to levnější než vlastní administrátor, ale už to není cesta pro pětistránkový web řemeslníka. To je řešení pro aplikaci nebo větší obchod.

Cena a odezva vedle sebe

Číslo, které rozhoduje o pocitu z webu, je doba do prvního bajtu. Na dobře nastaveném sdíleném hostingu se pohybuje mezi 300 a 700 milisekundami, na VPS s cachí mezi 100 a 250, na statice rozeslané přes síť serverů pod 100. Rozdíl mezi 700 a 100 zákazník nepojmenuje, ale cítí ho.

Druhé číslo je chování při špičce. Když pošlete z reklamy tisícovku lidí za hodinu, sdílený hosting začne odmítat spojení, VPS zpomalí a statika se ani nezapotí, protože soubory rozdává síť serverů blíž k návštěvníkovi. Tohle je hlavní důvod, proč firemní weby stavím jako předgenerované stránky bez databáze.

Třetí číslo je cena za nedostupnost. Hodina výpadku ve špičce u provozu, který dělá dvacet poptávek denně, znamená dvě až tři ztracené zakázky. Při průměrné zakázce osm tisíc jde o šestnáct tisíc korun. Úspora dvou set korun měsíčně na hostingu se v tu chvíli počítá úplně jinak.

Kdo web zvedne v sobotu večer

Otázka není, kde web leží, ale kdo ho v sobotu večer zvedne. Sdílený hosting má podporu, která restartuje službu a napíše, že chyba je ve vaší aplikaci. VPS bez správy nemá podporu vůbec, jen monitoring, který poslal mail. Rozdíl v odpovědnosti je větší než rozdíl v ceně tarifu.

Zálohy jsou druhá věc, kterou lidé řeší pozdě. Většina sdílených tarifů drží denní zálohu sedm dní a obnovu účtuje zvlášť. U VPS zálohy neexistují, dokud si je nenastavíte, a záloha, kterou jste nikdy nezkusili obnovit, není záloha. Zkušební obnovu dělám u klientů jednou za čtvrt roku.

Bezpečnost je třetí. Weby na redakčních systémech padají kvůli neaktualizovaným pluginům, ne kvůli útočníkům z filmu. Na sdíleném hostingu vás pak zablokuje poskytovatel, na VPS budete rozesílat spam, dokud si toho někdo nevšimne. Statický web tenhle problém nemá, protože na serveru není co spustit.

• kolik dní zpět sahají zálohy a kolik stojí obnova
• jestli je certifikát v ceně a obnovuje se automaticky
• limit souběžných procesů a paměti na jeden skript
• jak dlouho trvá odpověď podpory mimo pracovní dobu
• jestli jde web stáhnout celý včetně databáze bez asistence
• jak se řeší přesun jinam a jestli je zpoplatněný

Pět signálů, že sdílený hosting došel

Přechod nemá řešit pocit, ale měření. Když se web z reklamy načítá déle než dvě sekundy a optimalizace obrázků i cache už jsou hotové, jste na stropu. Do té doby je stěhování na dražší server jen převlečený problém, protože pomalý web bývá pomalý kvůli kódu a fotkám, ne kvůli železu.

Druhý signál je aplikační logika. Ve chvíli, kdy potřebujete vlastní backend, frontu úloh, generování dokumentů nebo napojení na sklad v reálném čase, sdílený hosting to prostě neumožní. Tam je VPS jediná cesta. Rozhodovat se pak nemusíte podle ceny, ale podle toho, kdo bude ten server spravovat.

Třetí signál jsou data. Interní systém s osobními údaji zákazníků nepatří na stroj, který sdílíte s pěti sty neznámými weby. Nejde o to, že by to bylo nelegální, jde o to, že nemáte kontrolu nad tím, co vedle vás běží. U klientů s databází zákazníků proto volím vyhrazený stroj.

• odezva přes dvě sekundy i po optimalizaci obrázků a cache
• opakované chyby serveru v době, kdy běží reklama
• potřeba vlastního backendu, fronty úloh nebo napojení na sklad
• víc než 30 tisíc návštěv měsíčně na dynamickém webu
• interní systém s osobními údaji, který nechcete mít na sdíleném stroji

Verdikt: většina firemních webů nepatří ani na jedno

Pro devět z deseti firemních webů, které stavím, není správná odpověď ani jedna z těch dvou možností. Prezentace, landing page nebo katalog bez přihlašování nepotřebují server, který na každý požadavek něco počítá. Stačí předgenerované stránky rozeslané přes síť serverů, kde není co spravovat a není co napadnout.

Sdílený hosting bere ten, kdo má web na redakčním systému, malý provoz a chce platit stokoruny. Je to legitimní volba do pěti tisíc návštěv měsíčně. VPS bere ten, kdo má vlastní aplikaci nebo obchod s tisíci položkami a k tomu člověka, který server umí. Bez toho člověka je VPS krok zpět.

U mě je provoz webu 990 Kč měsíčně a v té částce je hosting, doména, certifikát, zálohy a dohled, takže nikdo neřeší, kde web leží. Když z prezentace vyroste aplikace, řeším server zvlášť a cenu píšu dopředu. Do té doby platí, že nejlevnější server je ten, který nemusíte spravovat.

Časté otázky

Jak poznám, že web brzdí hosting a ne kód?

Otevřete vývojářské nástroje v prohlížeči, záložku síť, a podívejte se na dobu do prvního bajtu u samotného dokumentu. Když je nad 800 milisekund i po opakovaném načtení a stránka je jednoduchá, problém je na serveru. Když je pod 300 a web je stejně pomalý, brzdí ho obrázky a skripty, ne hosting.

Kolik stojí přestěhování webu na jiný hosting?

U běžné prezentace počítám dvě až čtyři hodiny práce, tedy zhruba dva až pět tisíc korun. Přenášejí se soubory, databáze, poštovní schránky a přepínají se záznamy v DNS. Výpadek se dá udržet pod patnácti minutami, když se web nejdřív nahraje na nový server a teprve potom se přepne doména.

Je statický web opravdu bezpečnější?

Ano, protože nemá administraci, databázi ani pluginy, do kterých by se dalo dostat. Útočník nemá co spustit. Zbývá riziko na straně účtu u poskytovatele a u formulářů, které data někam posílají. Tam řeším ochranu proti robotům a omezení počtu odeslání, což je podstatně menší povrch než celý redakční systém.