Interní prolinkování

Odkazy zvenčí si nekoupíte za týden. Odkazy uvnitř vlastního webu máte plně v rukou a právě ony rozhodují o tom, které stránky vyhledávač považuje za důležité.

Odkaz uvnitř webu je hlas, který si dáváte sami

Každý odkaz předává část hodnocení stránky, ze které vede. Uvnitř webu to platí stejně jako u odkazů z cizích domén, jen si ho dáváte sami a zdarma. Úvodní stránka má obvykle nejvíc odkazů zvenčí, takže má nejvíc co rozdávat. Zbývá jediná otázka, a to komu tu sílu reálně rozdá.

Typický web ji rozdá menu a patičce. Odkaz na ochranu osobních údajů je na všech dvou stech stránkách, odkaz na nejziskovější službu jen na třech. Vyhledávač z toho čte, že důležitější jsou zásady zpracování dat. Není to zlomyslnost algoritmu, je to prosté počítání odkazů, které si web sám nastavil.

Náprava je nudná a účinná. Vyberte pět stránek, které mají vydělávat, a zajistěte, aby na ně vedlo nejvíc interních odkazů z relevantních míst. Ne z patičky, ale z textu článků, z rozcestníků a z odkazů uvnitř odstavců, kde na ně kliknutí dává smysl i pro člověka, který na web přišel poprvé.

Hloubka od úvodní stránky rozhoduje o indexaci

Hloubka je počet kliknutí od úvodní stránky k cíli. Stránky do tří kliků se indexují prakticky vždy. Od pátého kliku se šance rychle propadá a od sedmého jde už o výjimky. Přitom u e-shopu s pěti tisíci položkami je pátý klik běžný, když se k produktu jde přes menu, kategorii, podkategorii a stránkování.

Zkratky, které hloubku krátí, nejsou složité. Rozcestník značek, pruh s nejprodávanějšími položkami v kategorii, blok související produkty na detailu, odkaz z článku přímo na produkt. Každý takový prvek posune stovky stránek o dva kliky výš a je to jednorázová práce v šabloně, ne ruční doplňování odkazů kus po kuse.

• Do 3 kliků: indexace je prakticky jistá
• 4 až 5 kliků: zaindexuje se jen část stránek
• 6 kliků a víc: indexace je spíš výjimka
• Rozcestník značek nebo témat zkrátí cestu o dva kliky
• Odkazy z článků na produkty a služby fungují nejlíp
• Mapa stránek v XML hloubku neřeší, jen o adresách informuje

Kotevní texty: co psát místo zde a více

Kotevní text je jediné, co se vyhledávač o cílové stránce z odkazu dozví. Když je jich na webu tři sta a dvě stě z nich zní zjistit více, zahodili jste dvě stě příležitostí. Přitom napsat konkrétní text stojí úplně stejně času jako napsat obecný. Rozdíl je jen v tom, jestli o tom autor přemýšlí.

Nemá to ale sklouznout k opakování jedné fráze. Když ze všech míst vede odkaz s textem web pro řemeslníky, působí to strojově a čtenář to pozná. Střídám varianty: přesnou frázi, delší popis, název stránky, otázku, kterou návštěvník řeší. Cíl je, aby člověk z textu poznal cíl odkazu dřív, než na něj klikne.

• Špatně: zde, více, klikněte, tento odkaz
• Dobře: ceník webů pro řemeslníky
• Dobře: jak vypadá dodání do sedmi dní
• Dobře: srovnání Growth Systemu se základním webem
• Střídat formulace, ne opakovat jednu frázi třicetkrát
• Odkaz uvnitř odstavce funguje líp než odkaz pod ním

Kolik odkazů z jedné stránky je už moc

Staré doporučení znělo do sta odkazů na stránku. Dnes žádný pevný strop neplatí, ale zdravý rozum ano. Když má stránka tři sta odkazů, každý z nich předá jen zlomek hodnoty a žádný nevynikne. Mega menu s dvěma sty položkami je přesně ten případ, kdy si web sám rozmělní všechno, co má.

Praktické pravidlo: v hlavním menu maximálně sedm položek první úrovně a pod nimi jen to, co lidé opravdu hledají. Zbytek přesuňte do rozcestníků, které se otevírají až z kategorie. Menu se tím zpřehlední pro člověka na mobilu a zároveň se hodnota přestane rozpouštět mezi desítky odkazů, na které nikdo nekliká.

Patička má vlastní pravidlo, a to být krátká. Kontakt, fakturační údaje, klíčové služby, ochrana údajů. Čtyřicet odkazů v patičce na každé stránce webu nikomu nepomůže, jen zvyšuje počet cílů, mezi které se hodnota dělí. Když něco patří jen na jednu stránku, nemá to být ve společné šabloně.

Chyby, které vidím skoro na každém webu

Nejčastější je osiřelá stránka. Existuje, je v mapě stránek, ale nevede na ni ani jediný odkaz z webu. Vzniká to při redesignu, kdy se změní menu a na starší články se zapomene. Takových stránek bývá klidně třetina blogu a na návštěvnosti je to poznat okamžitě, protože je nikdo nikdy nenajde.

Druhá je odkaz vedoucí přes přesměrování. Web přešel na https, odkazy v textech zůstaly na staré adrese. Každý klik jde přes 301 navíc, což zdržuje načtení a část hodnoty se cestou ztrácí. Oprava je hromadná náhrada v databázi, tedy hodina práce, a projeví se na rychlosti i na hodnocení cílových stránek.

• Osiřelé stránky bez jediného interního odkazu
• Interní odkazy vedoucí přes 301 nebo rovnou na 404
• Atribut nofollow na odkazech uvnitř vlastního webu
• Odkazy generované až JavaScriptem, které v HTML nejsou
• Stejný kotevní text použitý na dvacet různých cílů
• Blog bez jediného odkazu na službu, kterou článek popisuje

Kolik stojí prolinkování udělat pořádně

Interní prolinkování je nejlevnější SEO práce, jakou znám, protože nepotřebuje nikoho zvenčí. Na webu s padesáti stránkami je to jeden den: projít obsah, doplnit odkazy do textů, upravit menu a patičku, přidat rozcestník. Efekt bývá vidět do čtyř až šesti týdnů, nejdřív na dlouhých frázích a pak na hlavních kategoriích.

U větších webů se to dělá systémově. Místo ručního doplňování se navrhnou pravidla, například automatický blok souvisejících položek podle štítků nebo odkaz z článku na službu podle rubriky. To už je součást Growth Systemu od 39 900, kde se zároveň nastaví měření, aby bylo vidět, kudy lidé po webu opravdu chodí.

Časté otázky

Kolik interních odkazů má být v článku?

Na tisíc slov tři až šest odkazů, které dávají smysl přesně tam, kde jsou. Víc není chyba, pokud každý vede jinam a čtenář z kotevního textu pozná cíl. Horší je nula, což je stav většiny firemních blogů. Aspoň jeden odkaz má vždy mířit na stránku, která vydělává, tedy na službu nebo produkt.

Pomáhá odkaz z patičky stejně jako odkaz z textu?

Ne. Odkaz uvnitř odstavce má vyšší váhu, protože kolem něj je související obsah a lidé na něj reálně klikají. Odkaz z patičky se opakuje na všech stránkách a vyhledávač ho vyhodnocuje jako navigační prvek. Patička se hodí na kontakt a povinné informace, ne na stránky, které chcete tlačit nahoru.

Jak najdu osiřelé stránky?

Porovnejte dva seznamy. První je mapa stránek v XML nebo export z redakčního systému, druhý je seznam adres, které najde nástroj procházející web od úvodní stránky. Co je v prvním a chybí ve druhém, je osiřelé. Zdarma to zvládne Screaming Frog do pěti set adres, u větších webů se vyplatí placená verze.